Ve středu 17. dubna naložili v halifaxském přístavišti na palubu kabelové lodi Mackay- Bennett nezbytné zásoby a potřeby - tuny ledu, balzamovací prostředky a více než sto rakví. Posádku tvořili pouze dobrovolníci pouze dobrovolníci, kteří dostali za splnění nesnadného úkolu dvojnásobné mzdy a loď za řízení kapitána F. H. Lardnera vyplula v poledne z přístaviště.

Mackay - Bennett dorazila na scénu v sobotu 20. dubna ve 20.00 hodin a následující rána začali námořníci vytahovat mrtvé. Spustili z lodě na hladinu čluny. Přes velké vlny se podařilo vytáhnout 51 těl. Jakmile se tělo ocitlo na palubě lodi, přehodili ho plachtou označenou určitým číslem. Hodnotné osobní věci a jiný majetek ukládali do plátěných pytlíků, které označili stejným číslem. Popi oběti, zahrnující zahrnující barvu vlasů, výšku, váhu, věk, mateřské znaménka, jizvy, a tetování, zaznamenali do hlavní účetní knihy. Sem také zanesli kompletní soupisy klenotů, oblečení a obsahu kapes. Jednotlivé stránky označili čísly shodnými s číslem na plachtě. Doufalo se, že tyto detaily pomohou při pozdější identifikaci osob.

Po téměř týdenním pobytu v mořské vodě bylo mnoho těl ve velice špatném stavu. Na některých bylo vidět, že při potápění lodi došlo k jejich zranění. Jiná těla byla pobytem ve vodě značně z deformována. Večer ve 20.45 se na přední palubě lodi konal smuteční obřad. 24 těl, zabalených do plátna a zatížených mřížemi, spustili znovu do moře. Zbývající těla nabalzamovali a připravili k dalším obřadům v Halifaxu.

Čtvrté tělo, které nalezli, vyhnalo slzy do očí dokonce i posádce lodi Mackay - Bennett, která byla lecčemus uvyklá. Bylo to tělíčko dvouletého plavovlasého chlapečka, kterého našli ve změti trosek. Zápis, který se ho týkal, byl tragicky krátký: ,,Žádné identifikační znaky. Žádné svršky a majetek." Toto jediné dítě, které při celé operaci nalezli, rovněž připravili k vylodění v Halifaxu.

23. dubna bylo na palubě lodě Mackay - Bennett osmdesát těl a zaoceánská loď Sardinian společnosti Allan, která proplouvala kolem, jí poskytla další balíky plátna a pytlovin. Den nato se Mackay - Bennett dostala do rozbouřených vod a husté mlhy. Přesto od 4.30 pokračovala po celých čtrnáct hodin ve své činnosti a podařilo se jí vylovit z moře dalších 87 obětí.

Kapitán Lardner si uvědomil, může dojít k přetížení plavidla a tak požádal úřadovnu White Star Line v New Yorku o pomoc. Halfaxští agenti společnosti najali 21. dubna další kabelovou loď Minia, jejímž majitelem byla Anglo - American Telegraph Ltd. Její vyplutí zpozdil nedostatek rakví, ale Halifax opustila 22. dubna o půlnoci se zásobou ledu, kovových kanálových mříží, rakví a balzámovacích potřeb. V pátek 26. dubna v 6.15 hodin už zahájila průzkum mořské hladiny spolu s lodí Macky - Bennett. Čtrnáct těl, která byla nalezena v průběhu dopoledne, bylo uloženo na loď Mackay - Bennett a tím byla jeho kapacita plně vyčerpána. Její posádka našla celkem 306 těl. Z nich 116 pohřbili v moři. Do Halifaxu se tato loď vrátila se 190 oběťmi na palubě, sto jich bylo uloženo v rakvích, ostatní v plátěných vacích.

Minia pokračovala v pátraní. Špatné počasí přetrvávalo a po objevení dalších sedmnácti obětí kapitán W. G. S. DeCartenert oznámil společnosti White Star Line, že prudký vítr mezitím už asi zahnal zbývající těla do Golfského proudu. Patnáct těl, které nalezla Minia, bylo dopraveno do Halifaxského přístaviště 6. května. Byl mezi nimi také Charles M. Hays, prezident velké kanadské železniční společnosti Grand Trunk Railway. 3. května když už Minia opustila místo katastrofy, byla z quebecského přístavu Sorel vypravena do oblasti ještě třetí loď- Montmagny, patřící kanadskému ministerstvu námořnictva a rybolovu.

Ale loď Montmagny nebyla při hledání obětí moc úspěšná. V oblasti katastrofy se nad hladinou pořád vznášela hustá ,lha. Z moře vytáhli jen čtyři těla. V pátek 10. května byl nalezen kormidelník Harold Reynold se záchranným pásem kolem těla. Později odpoledne našli syrské děvče ve věku kolem patnácti let a o deset minut později vylovili tělo stevarda C. Smithe, který na Titaniku sloužil v kabinách pasažérů. Druhé den odpoledne našli neidentifikovatelného člena posádky a pochovali ho v moři ,za obvyklého obřadu'. V průběhu smutečního shromáždění začal najednou vyzvánět lodní zvon, jakoby sám od sebe, ale způsobil to vítr, který se do lodi opřel.

V pondělí 13. května vyložili v Louisbuárgu v Novém Skotsku z Montmagny tři rakve, aby mohly být převezeny vlakem do Halifaxu. Po 24 hodinách se loď znovu vydala hledat další oběti. Při této druhé plavbě už narazila jen na malé kusy dřeva, plovoucího na hladině východně od místa katastrofy. Montmagny se dostala v neděli 19. května do Golfského proudu, který tvořil východní hranici její mise. Tím se poslání Montmagny naplnilo.

White Star Line udělala ještě jeden poslední pokus objevit další oběti. 14. května najala loď společnosti Bowring Brothers Algerine, která o den později odplula z novofoundlandského přístavu Saint John's. Při této plavbě se podařilo objevit jediné tělo. Byl to stevard salonu James McGrady. A to byla poslední nalezená oběť.