Ve 2 hodiny 35 minut přišel na můstek Carpathie lodní lékař dr. McGhee a hlásil kapitánu Rostronovi, že jeho rozkazy jsou splněny a vše je připraveno k přijetí trosečníků. Během rozhovorů s lékařem Roston uviděl na obzoru nalevo od přídě zelenou signální raketu. Vzrušeně vykřikl: "Tamhle je světlo! Ještě se musí držet na hladině!" Už před hodinou přijal radista Harold Cottam informaci o zaplavení strojovny Titaniku, bylo jasné, že situace obrovského parníku je kritická. Od té doby nepřišla žádná zpráva, ale to ještě nemuselo znamenat, že je vše úplně ztraceno. Titanic mohl stále vysílat a nepříliš výkonná stanice Carpathie už jeho slábnoucí signály nezachycovala. Zelená raketa teď oživila naději, že se přece jen podaří dorazit na místo katastrofy včas. Že je to jedna z těch, které ze záchranného člunu vystřeloval čtvrtý důstojník Boxhall, nemohl nikdo na Carpathii v tu chvíli vědět.

Minutu nebo dvě po zahlédnutí rakety druhý důstojník Bisset hlásil na levoboku, tři čtvrtě míle před přídí, ledovec. Ve stejném okamžiku jej zpozoroval i kapitán Rostron. Okamžitě nařídil ostrou změnu kursu a poloviční rychlost. Přešel na levou stranu můstku, a když uviděl, že Carpathia led bezpečně minula, přikázal vrátit se na původní kurs a lodním telegrafem dal strojovně rozkaz: "Plnou silou!" Od té chvíle se objevovaly další a další ledové hory. Naštěstí byly pokaždé včas zpozorovány a Carpathia, aniž snižovala rychlost, mezi nimi kličkovala více než půl hodiny. Kapitán Rostron vedl svou loď v těchto dramatických minutách skvěle, plně si vědom toho, že životy sedmi set lidí na palubě, stejně jako zatím neznámého množství trosečníků z Titaniku, závisí na pozornosti, bleskovém rozhodnutí a na včasném otočení kormidelním kolem.

Carpathia se již blížila pozici, kterou Titanic při volání o pomoc udával. Pokud se ještě nepotopil, už by mohli z jeho paluby zahlédnout její signály. Kapitán Rostron dal proto příkaz vystřelovat v asi čtvrthodinových intervalech světlice oznamující, že pomoc je nablízku. Když se vzdálenost ještě zkrátila, vystřelovala Carpathia i zelené světlice označující její příslušnost k rejdařství Cunard. Jak ale minuty uplývaly, i největší optimisté začali ztrácet naději. Ve 3 hodiny 35 minut ráno byla Carpathia téměř na místě. Teď už by Titanic museli vidět! Krátce před čtvrtou hodinou dal Rostron zastavit stroje. Rozednívalo se.

Ve čtyři hodiny oznámil zvon střídání služeb. Vrchní důstojník Hankinson vystřídal prvního důstojníka Deana a ke kormidlu nastoupil nový kormidelník. Hned nato se ve vzdálenosti asi čtyři sta metrů objevila další zelená raketa. Teď už bylo jasné, že může jít jedině o signály ze záchranného člunu. Na Rostronův rozkaz stroje znovu zabraly, kapitán měl v úmyslu přiblížit se levobokem tak, aby se člun ocitl na závětrné straně. Ale v tom okamžiku vykřikl druhý důstojník Bisset varování - přímo před lodí se vynořil velký plovoucí ledovec. Rostron byl přinucen rychle změnit kurs a už nemohl provést přibližovací manévr tak, jak plánoval. Carpathia se tedy opatrně sunula k záchrannému člunu. V začínajícím rozbřesku stále jasněji vystupovaly jeho obrysy; zvedal se a klesal na vlnách téměř na místě, jako kdyby jeho veslaře již zcela opustily síly. Byl to člun číslo 2, jemuž velel čtvrtý důstojník Titaniku Boxhall. Uplynulo dalších několik minut a z hladiny se ozval jeho hlas: "Mám jen jednoho námořníka, nemůžeme dobře spolupracovat" "V pořádku," odpověděl Rostron, a jakmile se člun ocitl u lodního boku, přikázal Bissetovi, aby do něj sešplhal se dvěma námořníky a postaral se, aby se nárazy na bok nepoškodil a v poslední chvíli nepotopil. S jejich pomocí se již celkem snadno podařilo člun uvázat u zádi Carpathie pod otevřenými bočními dveřmi paluby C.

Ve 4 hodiny 10 minut začala Elizabeth Allenová jako první z trosečníků šplhat po provazovém žebříku nahoru. Na palubě ji zachytil do náruče hospodář Brown. Na jeho otázku, co je s Titanikem, vyčerpaná žena odpověděla, že se potopil. Kapitán Rostron nařídil, aby důstojníka z člunu k němu přivedli okamžitě, jakmile vystoupí na palubu. Když bledý Boxhall přišel na můstek, Rostron, i když už nepochyboval, jaká bude odpověď, se otázal: "Kde je Titanic?" "Není," vypravil ze sebe Boxhall zajíkajícím se hlasem. "Potopil se ve 2.20 ráno."

Kdyby jen Carpathia připlula o dvě hodiny dřív! Kdyby byla blíž, když zaslechla první volání o pomoc! Nebylo tomu tak a kapitán Rostron se jako první vzpamatoval z otřesu a uvědomil si, že teď není čas na marnou lítost. Je třeba jednat. Světlý pruh na východním horizontu se zvětšoval a hvězdy zářící po celou noc pohasínaly a mizely. Každou minutou bylo víc a víc světla, a teprve teď se objevil pohled beroucí dech: ze severozápadu na jihovýchod se táhlo nepřerušované ledové pole, nad nímž se tyčilo množství velkých ledových hor. Rostron poslal mladšího důstojníka na střechu kormidelny s příkazem, aby ty větší spočítal. Důstojník zakrátko oznamoval, že napočítal nejméně pětadvacet vyčnívajících nad hladinu do výšky kolem sedmdesáti metrů a menších bylo tolik, že se vůbec spočítat nedaly. A uprostřed této neuvěřitelné scény, kdy se první paprsky ranního slunce s oslepujícím třpytem odrážely od bělostného povrchu nakupených ledových hor, rozptýleny po hladině se pohupovaly záchranné čluny zmizelé lodi.

Po záchranném člunu číslo 2, který dorazil ve 4 hodiny 10 minut ke Carpathii jako první, připlouvaly další. Člun číslo 13 musel na poslední chvíli obeplout velký ledovec, který se ocitnul přímo mezi ním a lodí. Protože hrozilo nebezpečí nárazu na ostrý výčnělek těsně pod hladinou, velitel člunu raději volil objížďku ve značné vzdálenosti od ledové hory, než by riskoval ztroskotání na dohled od záchranné lodi. Ve 4 hodiny 30 minut člun dosáhl levé, závětrné strany Carpathie. Byl uvázán a jako první se začaly na palubu šplhat po provazových žebřících ženy. Námořníci Carpathie je při tom ještě jistili lany zaklesnutými pod rameny. Malé děti byly vytahovány nahoru ve vacích. Pak vylezli po žebříku muži a nakonec členové posádky.

Blížily se ostatní čluny. V šest hodin to byl člun číslo 3 s Henrym Sleeperem Harperem, jeho ženou, arabským průvodcem a psem Sun Jat-senem. Po pár minutách na palubě Harper zahlédl svého známého Louise Ogdena, cestujícího Carpathie. Psychická odolnost nakladatele Harpera byla obdivuhodnuá, když po zážitcích několika minulých hodin jej dokázal pozdravit slovy: "Louisi, jak to děláš, že vypadáš tak mladě?" Elizabeth W. Schutesová, zachráněná v témž člunu, se necítila zdaleka tak dobře. Později napsala: "Z Carpathie bylo do člunu spuštěno lano se smyčkou a jeden za druhým jsme byli vytahováni do bezpečí... Narážela jsem na bok lodi, až jsem si připadala jako kus hadru. Měla jsem tak studené ruce, že jsem se sotva mohla udržet na lanu, a bála jsem se, že se pustím... Nakonec jsem se ocitla u nějakých dveří a laskavý lékař mě zabalil do teplé přikrývky a odvedl do jídelny, kde nám okamžitě nabídli horké nápoje a dělali pro nás všechno možné. Záchranné čluny stále připlouvaly a byl to srdceryvný pohled, jak přicházela na palubu vdova za vdovou. Každá doufala, že některý z předchozích člunů mohl přivézt jejího manžela. Ale žádná se s ním už nesetkala."

Ze skládacího člunu C vystoupil kolem šesté hodiny na palubu Carpathie J. Bruce Ismay. Celý se třásl a opřel se poblíž můstkových dveří o stěnu nástavby. Přistoupil k němu lodní lékař dr. MeGhee a tázal se: "Nepůjdete do salónu a nevezmete si polévku nebo něco k pití?" "Ne, já nechci vůbec nic," odmítl generální ředitel White Star Line. Lékař naléhal: "Jděte a vezměte si něco." "Když mě necháte být, budu šťastnější zde," odsekl Ismay. Pak ale požádal: "Kdybyste mě mohl odvést do nějaké místnosti, kde bych měl klid; byl bych rád, kdybyste to udělal." Lékař se ještě jednou pokusil jej přesvědčit: "Prosím," pravil, "jděte do salónu a vezměte si něco horkého." "Raději ne," tvrdohlavě odmítal Ismay. Když lékař viděl, že generální ředitel je zřejmě stále pod vlivem prožitého šoku, odvedl jej do své vlastní kabiny, kde Ismay zůstal až do chvíle, kdy Carpathia zakotvila v New Yorku. Odmítal jídlo i návštěvy - pouze jednou přijal mladého Jacka Thayera - a po celou dobu mu doktor MeGhee podával uklidňující léky.

Krátce poté, co se Ismay uchýlil do lékařovy kabiny, vyhledal jej kapitán Rostron s dotazem: "Nemyslíte, pane, že by bylo dobré, abyste poslal vzkaz do New Yorku a informoval je o katastrofě?" Ismay souhlasil a napsal na kus papíru: "S hlubokým politováním vám sděluji, že se Titanic toto ráno potopil po kolizi s ledovou horou, což mělo za následek velké ztráty na životech. Podrobnosti později. Bruce Ismay." Pak se obrátil ke kapitánovi, podal mu vzkaz a otázal se: "Kapitáne, myslíte, že je tam všechno, co jim mohu říct?" Rostron stručně odvětil: "Ano," a vrátil se na můstek.

Kapitán Carpathie Artur H. Rostron

Člun č.14 pátého důstojníka Lowa táhne ke Carpathii skládací člun D

Další trosečníci

Trosečníci ve skládacím člunu D

Převrácený skládací člun B