Asi 150 centimetrů nad kýlem, bylo vnitřní dno. Prostíralo se na devíti desetinách délky lodi, nekrylo jen malé úseky na přídi a na zádi. Na něm spočívaly pevně usazeny na ocelových deskách kotle, pístové parní stroje, parní turbína a stroje vyrábějící elektřinu. Zbývající prostory byly využity pro uložení nákladů, uhlí a nádrží s pitnou vodou. Tam, kde se nacházela pro chod lodi životně důležitá zařízení, se vnitřní dno zvedalo podél boků až do výšky 210 centimetrů nad kýl. Toto opatření zvyšovalo ochranu lodi při proražení vnější obšívky v nebezpečné oblasti u dna. Ve střední části lodi se na obou bocích nad vnitřním dnem táhly 100 metrů a dlouhé 60 centimetrů široké ocelové pásy bočních kýlů. Pod vnitřním dnem už bylo jen vlastní dno lodi. Prostor mezi dnem lodi a vnitřním dnem - takzvané dvojité dno - byl členěn příčnými a podélnými přepážkami na 46 vodotěsných oddílů.