TITANIC WORLD

Po skončení druhé výpravy v roce 1986 dr. Ballard prohlásil, že nemá v úmyslu se ještě někdy k vraku Titaniku vrátit. Přestože měl řadu možností, nevynesl z mořského dna jediný předmět a k troskám slavné lodi se choval nadmíru šetrně a ohleduplně. Pracoval jako vědec a výzkumník, jiné zájmy nepřipouštěl. Uplynul ale pouhý rok a na místo dávné tragédie připlula francouzská oceánografická loď Nadir s miniponorkou Nautile, obdobou amerického Alvinu, a s robotem Robinem. Francouzi však tak sentimentální jako dr. Ballard nebyli. Z mořských hlubin vynesli téměř devět set předmětů, včetně jednoho ze sejfů Titaniku. Část z nich předvedli veřejnosti při velké televizní show. Jejich akce vyvolala ve světě smíšenou a převážně nesouhlasnou odezvu. Na francouzskou adresu padaly ostré poznámky, některé americké a britské listy je neváhaly označit za "vykradače hrobů". Počínání francouzské výpravy odsoudili zejména dosud žijící zachránění trosečníci z Titaniku, kterých bylo v polovině roku 1987 na celém světě asi pětadvacet. Všichni se jednoznačně přimlouvali za to, aby místo posledního odpočinku patnácti set lidí zůstalo navždy památníkem velké námořní katastrofy. Jedna z nich, dvaaosmdesátiletá Eva Hartová, které bylo v době neštěstí sedm roků, prohlásila: "To není zachraňování, to je pirátství. Je tam přece 1496 lidí... a jeden z nich je můj otec." Ale bohužel vrak Titaniku leží v mezinárodních vodách, vlastnická práva nikdo oficiálně neuplatnil a modernímu pirátství podpořenému nejvyspělejší technikou prakticky nelze zabránit. Na tom nic nezmění fakt, že Kongres Spojených států schválil v polovině roku 1987 zákon zakazující prodej a vystavování předmětů vylovených z vraku Titaniku na území Spojených států a vyzývající, aby byl vrak považován za mezinárodní památník a ponechán v klidu.

Bronz. andělíček