Hluboko v podpalubí uhelným prachem a potem pokrytí topiči a přihazovači krmili rozpálená topeniště novými a novými dávkami uhlí. Když Titanic vyplul, bylo ho v uhelných bunkrech 6 000 tun a plameny spolykaly za čtyřhodinovou směnu kolem jednoho sta tun. Na těchto mužích pracujících za mzdu taktak stačící uživit jejich rodiny, živořící v nouzových koloniích velkých přístavních měst, závisel chod obrovité luxusní lodi, oni jí dávali život a pohyb. Na zbrusu novém Titaniku sice byly pracovní podmínky v kotelnách daleko snesitelnější než na starších lodích, ale i tak to byla pro stovky mužů úmorná dřina. Ve strojovně strojníci pozorně naslouchali chodu turbíny a pístových strojů, žádná odchylka od pravidelného rytmu nesměla uniknout jejich pozornosti.